Jdi na obsah Jdi na menu
 


Realita a její projevy

                                       

 

                                    Já si myslím, že vesmír je projev reality

                                                                                               Varmuža. 

   Pojem realita jsem si zvolil proto ,že není jisté jestli je časoprostor dostatečný pro popis vesmíru.

   Jaké vlastnosti má realita ?

 Jednou ze základních vlastností reality je její extrémní spojitost. Je to v podstatě opačně aplikovaný  zákon o zachování hmoty a energie. Všechny pokusy ,které lidé udělali nasvědčují tomu , že není možné tuto spojitost relity narušit. Při jakékoliv změně se jenom změní struktura reality . 

   Všechno co vidíme a umíme rozpoznat jsou projevy reality. Takže ze současných poznatků vyplývá že je  realita je strukturovaná.

   Tuto strukturu můžeme tedy pozorovat přes projevy reality, jimiž  jsou nám dosud známé i neznámé interakce. 

    Protože zatím nic lepšího lidstvo nezná, používáme pro popis čtyřrozměrný prostor. Osobně si myslím , že v budoucnu se najde jiný způsob popisu reality , který nebude v takové míře potřebovat rozměry  . V podstatě k tomu směřuje i soustava SI.

  Jak by mohla taková struktura reality mohla vzniknout?  Teorií je více. Moje úvaha je ta , že existovala jednorozměrná realita . Jejím jediným rozměrem byl čas. Z nějakého důvodu došlo ke zvrásnění časového rozměru a tak vznikl námi  pozorovatelný časoprostor. To , že je časový rozměr deformován , odpovídá i teorii relativity. Ta v podstatě říká ,že v místě setkávání dvou protisměrných světelných paprsků ,je jejich potkávací rychlost rovna rychlosti světla . To je samozřejmě možné pokud dojde v takovém to místě k deformaci časového rozměru. ( V podstatě při jakémkoliv pohybu dochází k deformaci časového rozměru  - viz paradox mladého kosmonauta)

    Toto časové zvrásnění reality mělo za následek vytvoření různých typů deformací reality , které můžeme pozorovat jako nám známé interakce (gravitce , elektromagnetické síly a jaderné slabé a silné síly) Je také možné že existuje více typů interakcí např antigravitační interakce.  Důsledkem tohoto procesu je   to ,že se realita snaží vrátit ke své nejjednoduší jednorozměrné formě . Ale protože časový rozměr   má jenom jeden směr. ( alespoň zatím to tak vypadá) , není takové vrácení reality do původního stavu jenom  jednoduchou reverzí možné..

  V takovém systému by částice byly projevem deformované reality a energie by byla síla ,která se snaží toto pokřivení narovnat.

   Takže energií můžeme nazvat to co dokáže měnit strukturu reality.

   Osobně si myslím ,že s termodynamickými zákony to nebude tak jednoduché. Budou mít zcela určitě omezený prostor. Podle současného pozorování platí a zároveň neplatí . Důvodem je " velký třesk "  Při velkém třesku zcela určitě neplatily zákony termodynamiky.

   

   Jak už jsem napsal struktura reality pozorujeme skrze projevy reality. Proto můžeme  např. světlo jednou pozorovat jako fotony a podruhé jako vlnění. Vlastní přenos energie světla se děje  pomocí  deformace  v realitě.  Tato fotonová deformace reality musí obsahovat  gravitační deformaci ( foton má nenulovou hmotnost)  a také musí obsahovat  další deformace reality ,které dokáží přenést informace o  spinu a  vlnové délce  

        Známá Einsteinova rovnice   E = m c2  ,se dnes považuje za celkem prokázanou.

Standartní výklad říká , že množství energie obsažené v hmotě je rovno kvadrátu rychlosti světla hmotnosti nějakého tělesa.

       Tato rovnice nám , ale také říká , že všechno co obsahuje gravitační popř. antigravitační  interakci , obsahuje energii a tudíž umožňuje změnu struktury reality. Říká , ale tato rovnice i to , že všechno co umí měnit strukturu reality ( obsahuje energii )  musí obsahovat gravitační interakci? Pokud ano pak všechny struktury ve vesmíru musí nějakým způsobem  obsahovat gravitační  nebo antigravitační interakci -  tzn  i světlo.

   Zajímavá otázka je jestli všechny projevy reality " obsahují " všechny druhy nám známých interakcí a jaké jsou vztahy mezi jednotlivými druhy interakcí . Ale ještě zajímavější jaký je vztah mezi energí a zbývajícími třemi interakcemi?

  ??   E  =   f( gravitační, slabá , silné a elektromagnetické interakce)  x c2 

      Ze současných pozorování to vypadá tak ,že téměř všechny struktury reality obsahují gravitační potenciál. Ale ne tak úplně.Temná energie nejspíš gravitační potenciál nemá, naopak chová se spíše jako- antigravitace.

     Představme si ,že elektromagnetická interakce  , kterou pozorujeme formou kladného a záporného náboje , je jenom opačná forma deformace reality ( její jedné interakční složky ), něco jako hora a údolí.  Pokud tlačíte dvě hory  nebo údolí k sobě, tak bez přísunu deformační energie to nejde , ale pokud tlačíte údolí a horu k sobě naopak ,ještě deformační energii získáte.. Zajímavé na tom je , že tyto deformace zcela určitě souvisí s tím jak je " poskládaná realita "  .  Magnetické materiály jsou ze stejných částic ( protony ,neutrony ,elektrony ) jako ostatní nemagnetické materiály.

    To by mohlo naznačovat to ,že rozdíl mezi částicemi je dán jenom tvarem deformace reality.

     Proč by to nemohlo tak být i s gravitací. Co když je temná energie jenom forma antigravitace daná jinou formou deformace reality. Je také možné , že měníme příčinu za důsledek. Myslíme si ,že gravitace deformuje realitu , ale je možné že právě deformace reality " způsobuje gravitaci."

  Matematický popis reality asi nebude nic jednoduchého a určitě to nikdy nebude ukončený proces. Co by v budoucnosti mohl být důležitý prvek popisu reality je , že matematicky se nebude popisovat jenom realita ,ale také pozorovatel - popř. způsob pozorování. A tato kombinace může zlepšit naše rozlišovací schopnosti.. 

   Další způsob popisu reality může také odrážet otázku softwaru a hardwaru reality.

     Víme , že určité ohraničené struktury reality , můžeme velmi dobře popsat ,tak ,že popíšeme jejich hardware a software zcela samostatně. Zcela určitě to platí pro počítače , živé organismy a možná i  Gaiu ( viz hypotéza Gaii ) . 

      Zajímavé na těchto strukturách je , že pokud bychom zkoumali např. jenom hardware , tak žádný software nenajdeme. Tyto struktury mají určitě i řadu dalších zajímavých vlastností. Kromě jiného je možné například říct , že  při použití stejného hardwaru s jiným softwarem  a při stejných vstupech máme rozdílné výstupy. To platí i obráceně - při stejném softwaru a jiném hardwaru jsou výstupy rozdílné při stejných vstupech.Také jeden hardware se softwarem může mít jiné výstupy při takovém zadání požadavku na software. Nápad s hardwarem a sottwarem , mě napadl ,když jsem přemýšlel proč jsou si částice tak velmi podobné. Nevíme určitě jestli např protony na druhé straně vesmíru jsou úplně stejné jako tady na Zemi. Zatím vše nasvědčuje , že ano. No a to je právě divné. Když se podívám na jakýkoliv  výbuch čehokoliv , tak  je vidět , že rozhodně nevznikají nějaké stejné uskupení nebo podobné opakující se struktury.Z tohoto pohledu těžko hovořit o velkém třesku jako o výbuchu.Spíše to připomíná hudbu .

    Takže například -  pokud by v realitě  vznikaly částice na stejném hardwaru s použitím nějakého softwaru ,tak můžeme mít celou řadu rozdílných částic ( předpokládám ,že za popis  takové software by se dala považovat teorie všeho).  Ale může to být samozřejmě i jinak. 

     Otázka zní jestli je možné  hardware a k tomu příslušný software  pozorovat i na větších  ( např. vesmír) nebo menších strukturách v rámci reality.  Myslím ,že věda je teprve na začátku tohoto procesu a že se dočkáme ještě velmi zajímavých  objevů.

  

     

   pokračování příště .....  

  

        Přemýšlel jsem o kvantové provázanosti - t.j.o stavu systému dvou či více částic, v němž nelze hovořit  odděleně o stavech jednotlivých částic. Zatím věda neví jak by to mohlo fungovat.

        Mohlo by to možná fungovat , tak že ve čtyřrozměrném prostoru by propletené částice byly sice na různých místech ale zůstaly by ve stejném čase. To znamená ,že původní souřadnice by byly   x1y1z1t1 a provázané částice by by měli souřadnice x2y2z2t1 a x3y3z3t1 . Ve čtvrtém rozměru (časovém) by byly částice pořád vedle sebe . Ostatní neprovázané částice by ovšem měli  svůj časový rozměr t2.Pak by bylo celkem jedno jaký je rozdíl mezi x1- x2,y1-y2,z1-z2 a částice by mohli okamžitě reagovat.Po skončení provázanosti by se čas sjednotil na čas t2

       Jak je možné , že by to mohlo fungovat. No v podstatě stejně jako u fotonů( mám namysli vlny nebo částice) Provázané fotony by byly jen projevem reality a my bychom se rozhodli jestli je chceme vidět v čase t1 nebo v čase t2.

        Z tohoto závěru by vyplynulo to, že i časový rozměr se nemění jenom pomocí gravitace ale i pomocí kvantové provázanosti.

    

       Také mě zaujala myšlenka , že při rozpínání vesmíru neplatí zákon zachování energie ( na kosmologické úrovni) a energie světla prostě " zmizí "  viz. článek od prof.Jirsáka Rozpínání vesmíru podle soudobých poznatků. Přitom nám ve vesmíru "přebývá" temná energie. Je možné , že jenom neznáme mechanismus , jak se energie světla přeměňuje na temnou energii. Také bude zajímavé zjistit jestli k takové ztrátě energie dochází např. u gravitačních vln.

      

 

 

Náhledy fotografií ze složky Projevy reality

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Kontakt


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2022 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 18803
Měsíc: 117
Den: 2